Povídka od Domči

30. srpna 2010 v 20:07 | _°Emm°_ |  povídky od vás

Poslední bitva


Harry se procházel po ztichlých školních pozemcích, nad kterými se právě rozednívalo.Zahlédl kousek od sebe ležet tělo.Kolikáte již?To už nedokázal spočítat.Když o půlnoci bitva skončila, všichni kteří přežili šli do Velké síně si ošetřit rány.Ale Harry vyšel do tmavé noci, hledat své přátelé,nepřátelé prostě všechny, kteří při téhle strašně bitvě přišli o život.Na pomoc se zvedl Ron.,,Du s tebou kámo." Řekl když viděl jak se Harry zvedá.,,Díky…my ji najdme!"Řekl Harry s nadějí v hlase a poplácal Rona po rameni.,,Doufejme že včas."Povzdechl si Ron.a Tak dva nejlepší přátelé vyšli do chladné noci, která skrývala tolik strašných tajemství těchto dní.Po pár metrech uviděli na zemi první mrtvé tělo.Harry se nad něj sklonil a snažil se rozeznat, který bojovník to byl.Když zahlédl velký špičatý klobouk a malé brýle hned věděl kdo to je.Na zemi ležela mrtvá profesorka McGonagallová.Její vlasy pokaždé úzkostně stažené do drdolu ted ležely rozprostřené okolo ní a zakrývaly velkou krvavou ránu přímo u srdce.Harry pozvedl hůlku a jako poctu téhle statečné ženě vystřelil červené jiskry.Ron si klekl vedle Harryho a zavřel profersorce oči které nevidomě hleděli na oblohu posetou nádhernými hvězdami.Pomocí nadnášecího kouzla jí dopravili do Velké síně a položili na provizorní lůžka.Poté se z osvětlené místnosti vydali opět čelit smrti.Po pár metrech se od sebe kamarádi odpojili.Bylo tu tolik mrtvých že nebylo možné chodit ve dvojici.A tak ted Harry stál nad dalším mrtvým tělem a bál se podívat se pozorněji.Nechtěl vidět jaký další přítel tam ležel na zemi nasáklé krví,s očima upřenýma na nebe a s ústy vykrouženými do posledního úsměvu.S bolestným očekáváním se sklonil k zemi a pátravě pohlédl do tváře prozatím neznámé osobě.Byl to Neville…Ne ten houževnaté Neville
který zabil naginiho?Ten který se postavil Voldemortovi po tom, co to vypadalo že Harry zemřel?Ale byla to pravda.Teď tu Neville ležel mrtvý…Vruce ještě třímal meč godrika nebelvíra a jeho vyraz by nemohl být štastnější.Zejmě ho nějaký smrtijed dostal zezadu.Povchl si Harry a vystřelil další salvu jisker ze své hůlky.Několik metrů od něho to samé ted dělal Ron.Harry se opět zvedl a šel dál.Byl už hezký kousek od hradu,otočil se aby mohl Nevilla odlevitovat do hradu když se mu naskytl hrozný pohled.Bradavice,jeho jediný domov který měl byl v troskách.Kus nebelvírské společeské místnosti byl absolutně pryč.Chrlič který od pradávna chránil vstup do ředitelny tam už vůbec nebyl…Harry musel odvrátit pohled.Setřel osamocenou slzu která si našla cestu přes jeho víčka a přinutil se jít dál.Obloha už pomalu šedla když se Harry rozhodoval že půjde nazpátek.Ron se k němu připojil.,,Nic?"zeptal se s nadějí v hlase.Harry zakroutil hlavou.,,Je mi to moc líto…vezmem to ještě tudy".řekl Ron a vydal se k Zapovězenému lesu.Harry nic nenamítal a následoval svého přítele.Ušli sotva pár kroků když uviděli tělo.,,Ne…"Vydechl Ron a prodáral se chroštím.,,Ne,ne, ne…."Harry tam dorazil chvilinku za Ronem.Ten už seděl na zemi a v rukou kolébal Hermionu.Vypadala jako by spala.Víčka měla zavřená a na tváři svůj typický vševědoucí výraz.Člověk by řekl, že se za pár okamžiků vzbudí a začně vám přeříkávat odpovědi na test z přeměnování…Harry klesl vedle svého nejlepšího přítele a po tvířách se mu kutálely slzy.Už je nestíral…nechal je volně kapat na vyprahlou zem.Vzpomínal, jak se s Hermionou v prvním ročníku vlastně s Ronem vůbec nechtěli bavit.Jak mu potom zachránila život, když určila zprávný lekvar na projdění ohnem.Jak v druhém ročníku našla informace o baziliškovi, které jim nevýslovně pomohly v tajemné komnatě, ve třetím zachovala chladnou logiku, když se na ně řítila stovka mozkomorů… jeho myšlenky se hnaly jako o závod a on nechápal, jak tady ta skvělá čarodějka může ležet na zemi bez života.Harry se přisunul blíž k Ronovi a ten se o něj opřel.přišlo mu to jako na konci šestého ročníku, kdy seděli pod rozložitým bradavickým dubem a zlaté paprsky slunce se jí zachytávaly v kaštanových vlasech.Otřásl se dalším vzlykem.Vzpoměl si taky na jejich dětskou přísahu, kterou složili v prvním ročníku.přišlo mu vhodné já ted připomenout.Hrdě zvedl hlavu a dal pravou ruku dopředu.Ron pochopil a přikývl.Opatrně vzal Hermioninu ruku a přidržel ji na té Harryho.Potom tam přidal i svou.Oba zavřeli oči a začli odříkavat slova přísahy:,,Budeme stát vždy při sobě! Při všech úskalích života až do smrti…"poté oba zvedli své hůlky a naráz vykřikli:,,Za Hermionu…"z jejich hůlek vylětěly červené jiskry v doprovodu s krásnými bílými holubičkami.Poté se oba zvedli a společně donesli Hermionu do hradu.Když se objevili ve Velké síni všichni ztichli. Báli se, kdo další z jejich blízkých se bude vznášet za Harrym a Ronem.Když uviděli Hermionu, sklonili hlavy a ronili další slzy do svých už takhle promočených kapesníků.Ginny se zvedla ze židle a utíkala k nim.,,Ne, ne to nemůže být pravda!Třeba jen spí! Ne!"Vrhla se Harrymu do náruče a hlasitě se rozbrečela.Harry ji obejmul a hledal slova útěchy, které nenacházel.Místo toho mlčky došel na vyvýšené místo, kam opatrně položil Hermionu.Vykouzlil krásnou kytici růží a dal je k ní.Sedl si na lavici vedle Ginny a paní Wealeyové.Ta už nemohla plakat neměla už žádné slzy.Harry se trochu napil a opět se zvedl.,,Musím se jít podívat kdo další…."Ginny přikývla jako že rozumí a nechala Harryho odejít.Ten prošel zničenou hlavní bránou do další místnosti, kde byli uloženi mrtví.Po několika krocích narazil na Freda a pana Weasleyho.Oba tam leželi tak klidně upravení.Paní Weasleyová je asi hned omyla.Pomyslel si Harry a pokračoval.Na dalších lůžkách byl Lupin, Tonksová, Colin, Dean, Cho, profesor Kratiknot, Firenze, Percy..Harry už na to nemohl koukat.Většina jeho přátel byla mrtvá.Ani nevěděl že tam Cho zůstala.A ted tam ležela, havraní vlasy přehozené přes postel, velkou krvavou ránu na bříše z které koukala velká střepina z okna a obličej bílý jako mramor.Harry se otočil a vyběhl z místnosti. Nevěděl, kam běží, jen chtěl rychle pryč.K jeho překvapení, ho nohy donesly  k nebelvírským ložnicím.Buclatá dáma byla dávno
roztrhaná na kusy, dole pod schodištěm, ale Harry stejně jen tak ze zvyku řekl heslo a vstoupil.Když vešel, ten pohled mu vzal dech. Uprostřed místnosti byl obrovský kráter. Bylo jím vidět na školní pozemky a dál na zapovězěný les.Z tří křesel, na kterých 7 let se svými přáteli seděl, tam stálo jen jedno a stejně bylo potrhané.V krbu byl poslední žhavý uhlík.Harry si všiml, že na druhém konci místnosti leží pohozené dvé šály a čepička upletené pro skřítky.Harry se usmál a vzal je do ruky.Hermionina práce.Nemůžete je přece nutit bojovat, když nebudou chtít!Slyšel Harry Hermionin hlas, jako by to bylo včera, co jim to říkala.Strčil si jednu mini šálu do kapsy a vystoupil po schdech do své ložnice.Byla pokryta silnou vrstvou prachu a z Seamusovi postele zbyly jen třísky.Lampa na jeho nočním stolu byla na střepy díky nějaké kletbě a baldachýn nad postelí byl napůl vytržený.Harry si lehl na svou postel a ta zaskřípala.Zavřel oči a vzpomínal jak sem přišel první den,jak byl vyjukaný a jak tu s Ronem pozdě v noci vymýšleli lumpárny a pasti na Malfoye.Jak tu Dean Seamuse proměnil v fretku nebo jak Neville pozvracel Ronovi ten odporný hnědý svetr od tety.Po chvíli se Harry zvedl, zvedl ze země starou fotku, kterou tu před tak dávnou dobou zapoměl a z které se na něj smáli všíchni jeho přítelé a vyšel vstčíct novému životu. Životu bez Voldemorta a bez mnoha lidí které miloval a během této dlouhé války ztratil.      







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co je lepší?

ANOxNE !
otázky !

Komentáře

1 Miss Black Miss Black | Web | 30. srpna 2010 v 21:35 | Reagovat

Smutná povídka :(, Chudák Hermiona, Lupin, Tonksová a ostatní :-(. Povedla se ti :) chudáci fňuk :-(

2 domča domča | 30. srpna 2010 v 21:57 | Reagovat

děkuju:) moc si toho cenim...sou to takový blbosti ale tak co mám dělat za dlouhejch nocích

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama